Jak se tvořila československo-rumunská hranice

Podrobné stanovení a vymezníkování hranice československo-rumunské provedla mezinárodní delimitační komise na základě mírové smlouvy, uzavřené v Sévres dne 10. srpna 1920. Komise byla složena ze zástupců Velké Británie, Francie, Itálie, Rumunska a Československa, jmenovaných Konferencí velvyslanců v Paříži. Čsl.-rumunská hranice začínala na soutoku potoka Hodoš s řekou Turem u obce Fertešalmaš v okrese Vel. Sevluš a končila na vrcholu Stoh, který byl prameništěm řek Čeremoše, Vyšavy a Tisy; hranice celkem měřila 201 km a dosahovala ve své východní části výšky 2000 m.
O podrobném průběhu hranice rozhodla delimitační komise po důkladném šetření místních terénních a hospodářských poměrů v celkem 31 schůzích. Obzvlášť nesnadné bylo stanovení hraniční čáry v 63 km dlouhém úseku řeky Tisy, kde se podařilo prosadit československý požadavek pohyblivé hranice v zájmu přístupu k vodě za každého stavu řeky a pro usnadnění voroplavby, pomocí které se dopravovala veškerá těžba dřeva z podkarpatských státních lesů.

V terénu byl průběh hranice vyznačen trvanlivými mezníky ze žuly nebo andezitu, usazenými ve všech lomech hranice a tak hustě, že z kteréhokoliv mezníku bylo vidět na oba sousední. Body trojstátové byly označeny monumentálními mezníky s vyrytými znaky sousedících států a letopočty mírové smlouvy, ostatní body pak podle svého významu mezníky od 90 do 180 cm výšky, tvaru hranolů o průřezu 20 x 20 až 35 x 35 cm; pod každý mezník byla uložena podkladní plotna k podzemnímu zajištění. Celkem bylo usazeno 3463 mezníků: poněvadž váha jednotlivých mezníků byla od 120 až do 800 kg, byla zejména jejich doprava na hranici těžkým úkolem, obzvlášť ve velehorskych úsecích hranice, kde bylo nutné nejdříve zřídit cesty a přechody přes potoky a rokle a na srázných úbočích hraničního hřbetu postupovat s největší námahou krok za krokem.
Po vymezníkování byla celá hranice přesně zaměřena na podkladě trigonometricko-polygonometrickém. Nově založená triangulační síť obnášela celkem 216 bodů I. až IV. řádu a byla vyřešena ve stereografickém projekčním systému. Přesné zaměření i s pruhem území 300 m po obou stranách hranice sloužilo k vyhotovení celé řady děl, v nichž byla způsobem, naprosto vylučujícím každý omyl, zobrazena hraniční poloha a doložena také počtářsky a popisně.
K umožnění rozhraničovacích prací ve východní části hranice, vzdálené od nejbližších osad přes 20 km, byly při samé hranici postaveny tři obytné dřevěné chaty se vším pomocným zařízením, které byly po skončení prací předány do vlastnictví státní lesní správě v Rachovu a jejím prostřednictvím byly poté k dispozici vědeckým a turistickým výpravám.