Československo 1918-1938
Československá republika
Československo vzniklo 28. října 1918 jako jeden z nástupnických států po rozpadu Rakousko-Uherska. Čsl. prozatímní ústavu vydal Národní výbor 13. listopadu 1918 po dohodě s čsl. Národní radou v Paříži. Následující den došlo k prvnímu zasedání revolučního Národního shromáždění; habsbursko-lotrinská dynastie byla prohlášena za sesazenou z českého trůnu a prezidentem nově vzniklé demokratické republiky byl zvolen T. G. Masaryk. Definitivní čsl. ústava byla vydána dne 29. února 1920.
Základem státu se v říjnu 1918 staly historické země (Čechy, Morava, Slezsko) a Slovensko. Od září 1919 se podle smlouvy uzavřené v Saint-Germain stalo součástí ČSR také samosprávné území Podkarpatské Rusi. Mírovými smlouvami byly začleněny do ČSR i Vitorazsko, Valticko a Hlučínsko (celkem 469 km² se 70.100 obyv.), tedy území, které do historických hranic zemí Koruny české původně nepatřilo. Na druhé straně bylo v červenci 1920 Polsku postoupeno východní Těšínsko v rozloze 1.013 km² se 148.821 obyv., (tj. 44 % plochy se 34 % obyv. býv. Těšínska); Polsku byla předána také část Oravy a Spiše. Území ČSR bylo deklarováno jako jednotný a nedílný celek, jehož hranice mohly být změněny pouze ústavním zákonem (tj. vedení státu postupovalo při odstoupení pohraničních území Německu v r. 1938 protiústavně).

Se vznikem samostatného státu nastala potřeba nového výsostného státního znaku vyjadřujícího změnu státoprávních poměrů a kontinuitu historického vývoje dotčených zemí s nově utvořeným státem. Na základě ankety byl připraven teoretický návrh malého, středního a velkého státního znaku, které vycházely z historických zemských znaků. Následnou výtvarnou realizaci provedl prof. František Kysela. Existence všech tří znaků ČSR byla potvrzena zákonem čís. 252/1920 Sb. z 30. března 1920.

Velký státní znak ČSR se skládal z předního a zadního štítu. Na předním byl český znak (na červeném štítě stříbrný dvouocasý lev ve skoku vpravo hledící, úst rozžavených, s jazykem vyplazitým, drápy a čelenkou, vše zlaté barvy). Zadní štít byl rozdělen třemi vodorovnými pruhy na sedm polí tak, že vrchní dva byly rozpůleny a třetí spodní byl rozdělen třikrát. V horním pravém poli byl slovenský znak (na červeném štítě tři modré vrchy, z nichž na prostředním vyšším byl vztyčen stříbrný patriarší kříž). V levém horním poli byl znak Podkarpatské Rusi (štít na zdél rozdělený, v pravém, modrém poli tři zlatá břevna, v levém, stříbrném poli stojící červený medvěd hledící vpravo). V pravém středním poli byl moravský znak (na modrém štítě vpravo hledící orlice s čelenkou, stříbrně a červeně šachovaná). V levém středním poli byl slezský znak (na zlatém štítě vpravo hledící černá orlice s čelenkou v červené zbroji se stříbrnou pružinou na prsou, zakončenou jetelovými trojlístky a uprostřed zdobenou křížkem). V pravém spodním poli znak Těšínska (na modrém štítě zlatá orlice vpravo hledící). Ve spodním středním poli znak Opavska (štít červeně a bíle rozpůlený). V levém spodním poli znak Ratibořska (štít rozpůlený, v pravém modrém poli zlatá orlice s čelenkou vpravo hledící, levé pole bílé a červeně rozpůlené). Velký státní znak byl doplněn o dva zlaté lvy jako štítonoše, lipové ratolesti a stuhu s heslem „Pravda vítězí“.

Celková rozloha Československé republiky byla 140.508 km². (Země Česká: 52.062 km², Moravskoslezská: 26.808 km², Slovenská: 49.021 km² a Podkarpatoruská: 12.617 km²)
Státní hranice stanovily mezinárodní smlouvy. Čsl.-polskou hranici určilo rozhodnutí konference velvyslanců v Paříži z 28. července 1920 a hraniční smlouva v Sévres z 10. srpna 1920. Tatáž smlouva definovala také čsl.-maďarskou hranici. Hranice Československa s Maďarskem byla součástí mírové smlouvy v Trianonu, uzavřené 4. července 1920. Delimitace hranic ČSR, zejména vnějších hranic území Podkarpatské Rusi, proběhla v letech 1920 až 1927. Pro všechny hranice byly přijaty hraniční kameny stejných typů kromě trojstátních hraničních kamenů, které byly monumentálního typu. Na některých bažinatých úsecích čsl.-maďarské hranice byly hraniční kameny nahrazeny dubovými kůly. Československá republika měla společné hranice s Německem v délce 1545 km, s Polskem v délce 984 km, s Rumunskem v délce 201 km, s Maďarskem v délce 832 km a s Rakouskem v délce 558 km. Celková délka hranic činila 4120 km.

Střední státní znak ČSR měl dva štíty, přední a zadní. Na předním (srdečním) byl český znak; zadní štít byl čtvrcený. V jeho horním pravém poli byl slovenský znak, v levém horním poli znak Podkarpatské Rusi, v pravém spodním poli znak moravský a v levém spodním poli znak slezský.

Malý státní znak ČSR tvořil červený štít se stříbrným dvouocasým lvem. Na prsou nesl lev červený štítek s třemi modrými vrchy, z nichž na prostředním vyšším byl vztyčen stříbrný patriarší kříž.

Státní vlajka ČSR
Podle pravidel heraldiky se oficiální barvy odvozují od znaku tak, že první z nich odpovídá barvě erbovního znamení a druhá barvě štítu, přičemž je běžné nahrazování zlaté za žlutou a stříbrné za bílou. V případě zemí Koruny české šlo od roku 1253 o bílou a červenou barvu. V první polovině 19. století se v Čechách začaly používat zemské prapory a vlajky zhotovené z horního bílého a dolního červeného pruhu. Po revolučním roce 1848 získaly všeobecně akceptovaný význam českého národního symbolu. Stejnou podobu měla původní československá vlajka, poprvé slavnostně vztyčená 18. října 1918, v den publikování Washingtonské deklarace, na domě obývaném T. G. Masarykem. Vlajka v této podobě byla také používána čsl. legiemi – zahraničním osvobozeneckým vojskem.
Po rozšíření počtu československých barev o modrou, symbolizující Slovensko, byly od dubna 1919 podávány návrhy na novou podobu vlajky. Seřazení do pruhů bylo zamítnuto, protože toto uspořádání používala řada evropských států a nastaly obavy o rozpoznání vlajky při snížené viditelnosti (např. na plavidlech na Dunaji apod.). Praktické i estetické důvody vedly k vytvoření návrhu modrého klínu při žerďové straně, sahajícího zprvu do třetiny délky dosavadní bíločervené vlajky s poměrem délky k šířce 3 : 2. Proti klínovému návrhu se vzedmula vlna protestů (mj. bylo poukazováno na podobnost s vlajkou Kuby), a jako forma kompromisu byl poté modrý klín prodloužen do poloviny délky vlajky. Tato úprava se ukázala být mimořádně šťastnou; vlajka získala geometrický řád a mimořádnou estetickou hodnotu. Československá vlajka byla spolu se státními znaky uzákoněna v březnu 1920; po rozpadu Československa převzala tento státní symbol Česká republika.

(c) Codyprint 2011