Bitva u Zborova byla významným mezníkem v historii našeho zahraničního odboje za světové války. Hromadná účast jednotek našich ruských legií v útoku dne 2. července 1917 měla nejen dalekosáhlý význam morální a propagační, ale i důležitý význam vojenský.
Téměř po třech stoletích zasáhla zde znovu v boji, vedeném ve prospěch vlastních národních cílů, vyšší vojenská jednotka složená z českých pluků a dobyla v hrdinném boji neobyčejných úspěchů. Příslušníci nejstarších jednotek ruských legií, kteří namnoze již od roku 1914 dobývali si stále nových uznání svou neohroženou a plodnou výzvědnou činností a bojovými akcemi malých jednotek, jsouce porůznu roztroušeni v ruských armádách, osvědčili u Zborova svoji vysokou bojovou hodnotu i v rámci vyšších vojenských svazků. Dokázali zde znovu, že vojenské ctnosti příslušníků našeho národa nepatří jen dávné minulosti, ale že se dovedou plně projevit a rozvinout, jde-li o boj za svatou věc národa.
Donedávna samostatně pracující čety, půlroty a roty zasáhly u Zborova společně v útočné akci značných rozměrů, iniciativa, obětavost a osobní statečnost jednotlivců uplatnily se tu poprvé v kolektivní bojové spolupráci v řadách nově sestavených praporů a pluků. Pluky prodělavší svůj křest ohněm v bitvě zborovské se staly jádrem našeho vojska na Rusi, základem, na němž byla vybudována první samostatná divize československých legií i nová bojová tradice naší vlastní branné moci.

Armádní generál Ludvík Krejčí, náčelník hlavního štábu (1937)

Vlevo nahoře: Armádní generál Ludvík Krejčí na snímku z roku 1934
Vpravo nahoře: Plukovník Krejčí na transsibiřské magistrále s legionáři z rodné obce Tuřany
Dole: Ludvík Krejčí se svým štábem jako velitel II. střelecké divize čsl. legií, Sibiř 1919
(c) Codyprint 2011