Znáte ty mladé již z ulic a prakse. Je samozřejmé, že jejich energie a přímočarost ve výkladu předpisů nemá ještě zakulacené formy starých praktiků, a jejich přísnost novosti vnutila mnohému šoféru povzdech: „Jak je konec školy a ti mladí jdou na ulice, to bych nejraději nejezdil. Za každou hloupost vám střihnou pokutu.“ Ale všimněte si toho ducha a toho způsobu, který je oživuje a charakterisuje. Není to mlčenlivá a strohá říznost německého kolegy, ale také to není žoviální hovornost strážníka francouzského; ještě tak nejvíce připomínají typ londýnského Bobyho. Z každého gesta a slova cítíte opravdovost a odpovědnost služby, servírované měkkým slovanským způsobem, někdy,

 dokud není příliš unaven, oživené originálním suchým humorem. Ale vždycky, ať už vás pokutuje, nebo dává znamení k přechodu či vyšetřuje, vždycky cítíte velikost neosobní celkové vůle zákona demokracie, jejímž vykonavatelem a nástrojem ten muž je. Demokracie není jen věc politiky, resolucí sněmovny a manifestací. Demokracie je věc drobného života všedního dne. A jestliže jsme si právě tou žitou demokracií ve všedních drobnostech zasloužili americkou lichotku o „majáku demokracie ve střední Evropě“, mají na tom naši strážníci svůj čestný podíl a zaslouží, aby se jim to řeklo.“ (J. Divoký, dobový článek 1938)