doz. fin. stráže Václav KOZEL
Narozen 24. října 1910 v obci Citoliby (okr. Louny), zařazen na odd. fin. stráže Varnsdorf VII, padl 22. září 1938 v Dolním Gruntu (Dolní Podluží), pohřben ve Varnsdorfu.
Narozen 24. října 1910 v obci Citoliby (okr. Louny), zařazen na odd. fin. stráže Varnsdorf VII, padl 22. září 1938 v Dolním Gruntu (Dolní Podluží), pohřben ve Varnsdorfu.
resp. fin. stráže Jan TEICHMAN
Narozen 25. března 1896, zařazen na odd. fin. stráže Varnsdorf VII, padl 22. září 1938 v Dolním Gruntu (Dolní Podluží), pohřben ve Varnsdorfu.
Narozen 25. března 1896, zařazen na odd. fin. stráže Varnsdorf VII, padl 22. září 1938 v Dolním Gruntu (Dolní Podluží), pohřben ve Varnsdorfu.
Je 13.40 hod. Obcházíme Böhmovu továrnu s úmyslem spojiti se s naším kulometným mužstvem na nádraží. Musíme se v pravém slova smyslu prodírati se zbraní v ruce několika stovkami, možná i tisíci již ozbrojených ordnerů za jejich neustálého hulákání a vyhrožování. Asi po sto metrech nám zastupuje cestu místní lékař MUDr. Illner s revolverem v ruce. Je doprovázen hordou po zuby ozbrojených ordnerů a žádá na našem veliteli okamžité vydání zbraní. Marvan odmítá tak učiniti a dva z nás míří na Illnera puškami připravenými k okamžité palbě. Velitel pak oznamuje demonstrantům, že stačí jediný pokus o použití zbraně a jejich komandant bude okamžitě zastřelen. Když demonstrující viděli, že naše rozhodnutí je pevné a pohrůžka námi vyslovená rozhodná, počali ustupovati z cesty a my, propustivše pak Illnera, dosáhli jsme východního okraje nádraží.
1) Resp. fin. stráže Jan Teichman
2) Poválečný snímek benzínové pumpy v Dolním Gruntu. Při přepadu finančníků zde byl 22. září 1938 henleinovci zastřelen také německý mladík Rudolf Stelzig, který pracoval u čerpací stanice jako obsluha.
3) Doz. fin. stráže Václav Kozel
4) Stav pomníku v roce 2010. Při podrobném studiu státního znaku na stylizovaném hraničním sloupu lze objevit prvek, který před válkou rozhodně nebyl součástí oficiální symboliky – pěticípou hvězdu, naznačující politickou orientaci poválečné ČSR. (foto I. Vondrovský)
2) Poválečný snímek benzínové pumpy v Dolním Gruntu. Při přepadu finančníků zde byl 22. září 1938 henleinovci zastřelen také německý mladík Rudolf Stelzig, který pracoval u čerpací stanice jako obsluha.
3) Doz. fin. stráže Václav Kozel
4) Stav pomníku v roce 2010. Při podrobném studiu státního znaku na stylizovaném hraničním sloupu lze objevit prvek, který před válkou rozhodně nebyl součástí oficiální symboliky – pěticípou hvězdu, naznačující politickou orientaci poválečné ČSR. (foto I. Vondrovský)
Zde se spojujeme s mužstvem našeho kulometu a postupujeme dále na Finkenhübel. Dalším úmyslem našeho velitele je vyčistiti ordnery obsazené hlavní nádraží a vzíti s sebou do bezpečí zaměstnance
nádraží, pošty a nádražního celního úřadu. Na tento náš krok byli, jak jsme seznali, ordneři dobře připraveni. Společně se zaměstnanci říšského nádražního a celního úřadu – rovněž po zuby
ozbrojenými – již pozatýkali všechny české zaměstnance, jakož i všechny české ženy a děti, které čekaly na nádraží na odjezd. Ženy a děti pak nastavěli na nástupiště a na kolejnice, očekávajíce
z této strany náš útok. Marvan prohlédl jejich úmysl a upustil od realizace svého plánu.
Obcházíme proto nádraží, navazujeme spojení s družstvem na Finkenhüblu a pokračujeme společně v ústupu až na nádraží v Dolním Gruntu (Dolní Podluží), kam se dostáváme všichni bez nehody a bez použití zbraně. Jsme při tom neustále ohrožováni ozbrojenými ordnery i říšskými SA-many, kteří však dík našemu rozhodnému počínání vždy ustoupí. Po kratičkém oddechu na nádraží v Dolním Gruntu, vzdáleného od Varnsdorfu asi 2,5 km, pokračujeme pak dále směrem na Dolní Grunt, Horní Grunt, Jiřetín, Innozenzidorf (Lesná) a Novou Huť, kde je naše další bojové stanoviště.
Asi po 500 metrech od nádraží v Dolním Gruntu přicházíme na křižovatku silnic, kde stojí benzínové čerpadlo. Naši tři kolegové Teichman, Kozel a Bernard, kteří ustupují na svých motocyklech, chtějí doplniti zásoby benzínu. Velitel roty dává rozkaz k zastavení postupu a nařizuje zaujmouti obranné postavení za železničním náspem, který je od křižovatky vzdálen asi 60 metrů. Tímto postavením máme zajistiti své tři kolegy při tankování benzínu. Sotva však docházíme na toto stanoviště, projíždí na motocyklu po silnici směrem od Varnsdorfu dva ozbrojení ordneři, z nichž tandemista hrozí našim třem kolegům ručním granátem. Na tuto okolnost nás upozorňuje kolega Kozel voláním: „Pozor, hoši!“ V témže okamžiku vyráží z protější strany skupina ozbrojených ordnerů v počtu asi 30 osob a z bezprostřední blízkosti zcela zákeřně zahajují na naše tři kolegy palbu z automatických zbraní.
Ti bleskurychle padají k zemi. Nevíme, zda jsou raněni, nebo se pouze kryjí. My pak opětujeme okamžitě palbu a námi překvapení ordneři poněkud ustupují. Za stálé palby se plížím s kolegou Křížem od železničního náspu až k okraji silnice. Na její protější straně leží naši kolegové. Kolega Kozel je poněkud blíže, silně krvácí z prsou a chroptí. Dále vidím Bernarda, který ještě s jedním ordnerem leží opodál, aniž by oba jevili jakoukoliv známku života. Teichmana jsme nespatřili vůbec. Situace se pro nás stává povážlivou, přesila ordnerů na nás zle dotírá, a vzhledem k tomu dává velitel roty asi po dvacetiminutové přestřelce rozkaz k dalšímu ústupu. Oba kolegy jsme nuceni nechat na místě.
Obcházíme proto nádraží, navazujeme spojení s družstvem na Finkenhüblu a pokračujeme společně v ústupu až na nádraží v Dolním Gruntu (Dolní Podluží), kam se dostáváme všichni bez nehody a bez použití zbraně. Jsme při tom neustále ohrožováni ozbrojenými ordnery i říšskými SA-many, kteří však dík našemu rozhodnému počínání vždy ustoupí. Po kratičkém oddechu na nádraží v Dolním Gruntu, vzdáleného od Varnsdorfu asi 2,5 km, pokračujeme pak dále směrem na Dolní Grunt, Horní Grunt, Jiřetín, Innozenzidorf (Lesná) a Novou Huť, kde je naše další bojové stanoviště.
Asi po 500 metrech od nádraží v Dolním Gruntu přicházíme na křižovatku silnic, kde stojí benzínové čerpadlo. Naši tři kolegové Teichman, Kozel a Bernard, kteří ustupují na svých motocyklech, chtějí doplniti zásoby benzínu. Velitel roty dává rozkaz k zastavení postupu a nařizuje zaujmouti obranné postavení za železničním náspem, který je od křižovatky vzdálen asi 60 metrů. Tímto postavením máme zajistiti své tři kolegy při tankování benzínu. Sotva však docházíme na toto stanoviště, projíždí na motocyklu po silnici směrem od Varnsdorfu dva ozbrojení ordneři, z nichž tandemista hrozí našim třem kolegům ručním granátem. Na tuto okolnost nás upozorňuje kolega Kozel voláním: „Pozor, hoši!“ V témže okamžiku vyráží z protější strany skupina ozbrojených ordnerů v počtu asi 30 osob a z bezprostřední blízkosti zcela zákeřně zahajují na naše tři kolegy palbu z automatických zbraní.
Ti bleskurychle padají k zemi. Nevíme, zda jsou raněni, nebo se pouze kryjí. My pak opětujeme okamžitě palbu a námi překvapení ordneři poněkud ustupují. Za stálé palby se plížím s kolegou Křížem od železničního náspu až k okraji silnice. Na její protější straně leží naši kolegové. Kolega Kozel je poněkud blíže, silně krvácí z prsou a chroptí. Dále vidím Bernarda, který ještě s jedním ordnerem leží opodál, aniž by oba jevili jakoukoliv známku života. Teichmana jsme nespatřili vůbec. Situace se pro nás stává povážlivou, přesila ordnerů na nás zle dotírá, a vzhledem k tomu dává velitel roty asi po dvacetiminutové přestřelce rozkaz k dalšímu ústupu. Oba kolegy jsme nuceni nechat na místě.
1) Dolní Podluží 22. září 1945 krátce před odhalením pomníku, jehož součástí měla být symbolicky i služební čepice, vytesaná z kamene. Protože se však model čepice nepodařilo do odhalení pomníku dokončit, byla na podstavec položena čepice reálná.
2) Tribuna s čestnými hosty při slavnostním odhalení pomníku 22. září 1945. Mezi čestnými hosty byli ministr financí Dr. Šrobár, divizní generál Klapálek jako zástupce ministra národní obrany, sekční šéf ministerstva školství Dr. Kratochvíl, ministerský inspektor finanční stráže Dr. Krejza a zemský inspektor finanční stráže Dr. Novák.
3) Dozorce Miroslav Bernard krátce po odhalení pomníku padlým kolegům. Bernardovi zachránil život odvážný výpad motorizovaného úderného oddílu SOS pod velením insp. Marvana, který odvážně pronikl do vzbouřeného Varnsdorfu a zraněného finančníka odvezl k ošetření za hlavní čsl. obranné postavení.
4) Na snímku pietního aktu ze září 1946 je vidět pomník již zcela dokočený, včetně reliéfu čepice.
2) Tribuna s čestnými hosty při slavnostním odhalení pomníku 22. září 1945. Mezi čestnými hosty byli ministr financí Dr. Šrobár, divizní generál Klapálek jako zástupce ministra národní obrany, sekční šéf ministerstva školství Dr. Kratochvíl, ministerský inspektor finanční stráže Dr. Krejza a zemský inspektor finanční stráže Dr. Novák.
3) Dozorce Miroslav Bernard krátce po odhalení pomníku padlým kolegům. Bernardovi zachránil život odvážný výpad motorizovaného úderného oddílu SOS pod velením insp. Marvana, který odvážně pronikl do vzbouřeného Varnsdorfu a zraněného finančníka odvezl k ošetření za hlavní čsl. obranné postavení.
4) Na snímku pietního aktu ze září 1946 je vidět pomník již zcela dokočený, včetně reliéfu čepice.
Při dalším pochodu nám vběhl do cesty jeden ordner, který byl ozbrojen naší puškou vz. 33 a běžel od místa zákeřného přepadu. Podařilo se nám palbou jej přinutit, aby pušku odhodil, ale jemu se
podařilo utéci. Podle čísla pušky zjišťujeme, že puška náleží Kozlovi. Později jsme se dozvěděli, že kolega byl okraden též o letecké hodinky a hotovost 600 Kč. Asi po čtvrthodině ústupu dosahujeme
okraje lesa jižně Dolního Gruntu, kde nalézáme naše druhé družstvo. Pokračujeme pak v ústupu na kopec Schöber, kde jsou již naše přední hlídky z linie opevnění. Zde zadržujeme německého motocyklistu,
ozbrojeného automatickou pistolí a ručními granáty. Je předán veliteli opevnění a motocykl je zabaven pro naši spojku.
Dne 26. září se dozvídáme od uprchlíků z Varnsdorfu, že Teichman je mrtev. Podařilo se mu 22. září zdravému uniknouti zajetí při přestřelce v Dolním Gruntu, ale ještě v téže obci byl bezbranný přepaden a jakýmsi Stonnerem z Varnsdorfu zákeřně zavražděn. Zároveň ukradl tento vrah jmenovanému motorku. Jeho manželce, které se nepodařilo z Varnsdorfu uprchnouti, tito ordnerští vrazi přikázali, aby se postarala o pohřeb obou mrtvých, Teichmana i Kozla. Později jsme zjistili, že musela zaplatit městu Varnsdorf příslušnou částku za pohřeb obou zavražděných. Zprávy o tom se nás všech velmi dotkly. Slyšeli jsme, jak byli oba hrdinové pohřbíváni za posměchu svých vrahů, kteří se pohřbu zpovzdálí účastnili.
Dále se dozvídáme, že Bernard, který byl 22. září při vražedném přepadu těžce raněn, leží po poskytnutí první pomoci dále neošetřen ve varnsdorfské nemocnici a že jeho rány počínají hnisati a jsou velmi bolestivé. Přitom prý mu je mladými německými lékaři stále spíláno a vyhrožováno. Za zmínku rovněž stojí, jak teatrálním způsobem režírovali ordneři Bernardovu dopravu do nemocnice. Na nemocniční chodbu byli vyhnáni všichni nemocní, pokud to dovoloval jejich zdravotní stav. Těm byly dány do rukou praporky s hákovými kříži a jejich špalírem byl raněný kolega dopraven na lůžko. Jedině zákrokem primáře MUDr. Feista nebyl Bernard ještě téhož dne odvlečen do Německa.
Dne 26. září se dozvídáme od uprchlíků z Varnsdorfu, že Teichman je mrtev. Podařilo se mu 22. září zdravému uniknouti zajetí při přestřelce v Dolním Gruntu, ale ještě v téže obci byl bezbranný přepaden a jakýmsi Stonnerem z Varnsdorfu zákeřně zavražděn. Zároveň ukradl tento vrah jmenovanému motorku. Jeho manželce, které se nepodařilo z Varnsdorfu uprchnouti, tito ordnerští vrazi přikázali, aby se postarala o pohřeb obou mrtvých, Teichmana i Kozla. Později jsme zjistili, že musela zaplatit městu Varnsdorf příslušnou částku za pohřeb obou zavražděných. Zprávy o tom se nás všech velmi dotkly. Slyšeli jsme, jak byli oba hrdinové pohřbíváni za posměchu svých vrahů, kteří se pohřbu zpovzdálí účastnili.
Dále se dozvídáme, že Bernard, který byl 22. září při vražedném přepadu těžce raněn, leží po poskytnutí první pomoci dále neošetřen ve varnsdorfské nemocnici a že jeho rány počínají hnisati a jsou velmi bolestivé. Přitom prý mu je mladými německými lékaři stále spíláno a vyhrožováno. Za zmínku rovněž stojí, jak teatrálním způsobem režírovali ordneři Bernardovu dopravu do nemocnice. Na nemocniční chodbu byli vyhnáni všichni nemocní, pokud to dovoloval jejich zdravotní stav. Těm byly dány do rukou praporky s hákovými kříži a jejich špalírem byl raněný kolega dopraven na lůžko. Jedině zákrokem primáře MUDr. Feista nebyl Bernard ještě téhož dne odvlečen do Německa.
resp. fin. stráže Václav Chaloupek
(In: Radan Lášek: Jednotka určení SOS 1. díl; Codyprint 2006)