Vojín v záloze Antonín Lifka, t.č. zařazený u Stráže obrany státu praporu SOS Kadaň, t.č. Louny, se vrátil dne 13. října 1938 o 16.30 hod. z ošetřovny cyklistického praporu v Lounech. Mezi 18. a 19. hod. se bavil na světnici s právě se z dovolené navrátivšími kamarády vojíny Františkem Paškem a Janem Smolkou. Všichni tři mluvili o rodinných poměrech. Vojín Pašek ležel v rohu světnice na pravém boku a již podřimoval, vojín Smolka ležel vedle něho na levém boku obrácen směrem k vojínu Lifkovi.
Pojednou vzpomněl si vojín Lifka na svoji pušku a hledal ji, přičemž prohlédl několik pušek. Když podle znaménka na řemenu našel svoji vlastní pušku, obrátil se s puškou v poloze k palbě ve stoje se sníženou hlavní směrem ke svým kamarádům, vytáhl a opět zasunul závěr a stiskl spoušť. Přitom se ani nedíval do nábojní komory, zda-li snad v této nejsou náboje. Jakmile stiskl spoušť, vyšel výstřel, jehož projektil proletěl svalstvem pravé ruky pod ramenem vpředu ležícího vojína Smolky a poté vnikl zezadu do levého boku vojína Paška a vyšel mu poblíže přirození. Projektil přeťal vojínu Paškovi hlavní tepnu a zavinil jeho smrt.
Svědek a současně zraněný vojín Jan Smolka protokolárně vypověděl, že šel dne 13. října po rotním rozkaze s Františkem Paškem na večeři. Kolem 18. hod. se vrátili na světnici, kde již byl přítomen vojín Lifka, který se díval z okna a hrál na foukací harmoniku. Vojíni Lifka, Smolka a Pašek pracovali společně na dvoře v Libočanech a byli všichni dobří přátelé. Povídali si o rodinných poměrech. Po nějaké době lehl si František Pašek v rohu světnice na slámu a vedle něho si lehl i vojín Smolka. Vtom si vojín Lifka vzpomněl na svoji pušku a poněvadž ji na svém místě nenalezl, hledal ji u okna a nalezl ji v druhém rohu. Otevřel úplně závěr, opět jej zasunul a stisknul spoušť, načež vyšla rána proti vojínům Smolkovi a Paškovi. Před manipulací s puškou si vojín Lifka sáhl na kapsu u blůzy a když seznal, že tam má zásobník s pěti náboji, měl patrně za to, že puška není nabita.
Vojín Lifka ihned po výstřelu zvolal: „Kdo mě pušku nabil, já mám náboje v kapse!“ Vojín Lifka byl vždy na svoji zbraň velmi opatrný a dokonce tak stejně nabádal i své kamarády. Podle názoru vojína Smolky dle toho, že vojín Lifka opakoval a žádný náboj nebyl z pušky vyhozen, možno míti za to, že všech pět nábojů bylo vtlačeno ve schránce nábojů pod závěrem s nezajištěnou pojistkou a teprve při opakování byl závěrem vsunut jeden náboj do komory, který pak byl spuštěním úderníku uveden k výstřelu. Vojín Jan Smolka prohlásil, že u vojína Lifky jest zlý úmysl k danému činu naprosto vyloučen.
Vojín Lifka tvrdil, že mu bylo vydáno na četnické stanici v Sedčicích při vyzbrojování 110 ostrých a 10 průbojných nábojů, které byly u něho skutečně nalezeny. Pravděpodobně v jeho nepřítomnosti jiný vojín jeho pušku svými náboji nabil a nechal ve světnici státi nabitou. Voj. Lifka byl dobrým známým s voj. Paškem a nešťastným případem byl celý vzrušen. Neznámý vojín, který bez vědomí voj. Lifky pušku použil a nabil, nebyl vzdor provedenému vyšetřování dosud zjištěn.

npor. výk. četn. František Zítek