resp. fin. stráže Josef TYŠER
Narozen 9. března 1891 v Jindřichově Hradci, ve státní službě od února 1920, naposledy zařazen u odd. fin. stráže Popovo. Dne 6. ledna 1939 utrpěl smrtelné zranění (průstřel hlavy) při boji o mukačevské předmostí Rozvegovo, pohřben v Činaděvu.

Již od 27. prosince 1938 bylo rozhlašováno, že se z maďarské strany připravuje akce na připojení Podkarpatské Rusi k Maďarsku. V důsledku těchto zpráv byla nařízena zostřená pohotovost jednotek StOS a I./36. praporu. V noci z 5. na 6. ledna 1939 vznikla na demarkační čáře přestřelka, která trvala od 4.00 hod. do 16.30 hod., kdy byla palba styčnými důstojníky zastavena. Boje se zúčastnili na maďarské straně teroristé a pravidelné vojsko, na naší straně StOS a vojsko. Při tomto incidentu byly tyto ztráty – mrtví: voj. Ilko Kolačuk, 1./36. rota, nar. Rostoka (okr. Rachov); voj. František Vystrčil, 1./36. rota, nar. Bánov (okr. Uh. Brod); voj. Antonín Kopeček, 2./36. rota, nar. Hovorany (okr. Hodonín); resp. fin. stráže Josef Tyšer, prapor StOS. Zranění podlehli: voj. František Slanina, 2./36. rota, nar. Holasovice (okr. Opava). Raněni: voj. Josef Červenka, 1./36. rota, nar. Ostravice (okr. Místek); voj. Alois Čižmář, 1./36. rota, nar. Třebovice (okr. Hlučín); resp. fin. stráže Antonín Kohel, prapor StOS. Zajati: voj. Alois Polomíček, 1./36. rota; voj. Alois Zavřel, 1./36. rota; voj. Vojtěch Fischer, 1./36. rota; voj. Josef Ondrušek, 2./36. rota; svob. Ondrej Motil, 2./36. rota.

V den pohřbu byly ostatky resp. Tyšera po rusínském způsobu pietně vystaveny. Vzhledem k zakryté části hlavy byl zřejmě zasažen projektilem dum-dum s upilovaným hrotem.
Čestná jednotka čsl. armády a rakev s ostatky resp. Tyšera na činaděvském hřbitově dne 13. ledna 1939
Pohřební obřad s rakvemi vojínů Kopečka, Kolačuka a Vystrčila dne 11. ledna 1939, v popředí patrně škpt. Mařík
Maďarští vojáci nad těly padlých vojínů Vystrčila a Kolačuka u čerpací benzínové stanice v Rozvegovu ráno 6. ledna
Podrobnosti o smrti všech padlých vojínů nebylo možno zjistit, jelikož ve tmě došlo k boji muže proti muži, čímž byli někteří jednotlivci dezorientováni a v palbě ztratili spojení. Dne 6. ledna 1939 byl resp. fin. stráže Josef Tyšer a voj. Vojtěch Fischer na polní cestě, vedoucí z Rozvegova přes Podmonastýr na Lávky asi 300 m před Rozvegovem jako strážní. Když v nastalém boji resp. Tyšer určoval vojínu Fischerovi pozorovací a palebný úkol, byl zasažen střelou do hlavy a na místě mrtev. Voj. Fischer chtěl s kulometem ustoupit pod tlakem útočících teroristů, byl však obklíčen a zajat.
Voj. František Vystrčil byl určen velitelem družstva jako pátrač. Ve 4.43 hod. procházelo družstvo vesnicí Rozvegovo, voj. Vystrčil asi 20 m vpředu. Když došel k benzínové nádrži, zastavili se všichni pátrači, jelikož zpozorovali nějaké postavy u mostu přes Latorici. Jelikož voj. Vystrčil nemohl ve tmě dobře pozorovati, volal, aby k němu přišli od družstva ještě dva vojíni. Velitel družstva tam poslal voj. Zavřela a Kolačuka. Jakmile tito vojíni doběhli k benzínové pumpě, byla na všechny zahájena prudká palba, kterou všichni tři opětovali. Po chvíli voj. Vystrčil vykřikl: „Sbohem!“ a svalil se. Hned nato dopadl mezi ně granát, kterým byli voj. Zavřel a Kolačuk omráčeni. Když se vojín Zavřel probral, ležel na zemi a vedle něj mrtví vojíni Kolačuk a Vystrčil. Kolem nich stáli maďarští vojáci. Potom byli všichni odvlečeni do Mukačeva.
Dodatečně bylo podle zpráv z Maďarska zjištěno, že vojín Kolačuk byl pouze v bezvědomí a byl řezníkem Balloghem z Rozvegova, zuřivým teroristou, v zajetí na zemi probodnut bodákem. Toto tvrzení jest pravděpodobné, poněvadž dotyčný vojín měl skutečně tato zranění: ve tváři oděrky (pravděpodobně od granátu) a v prsou ránu od bodáku, kterým bylo ještě v těle zatočeno, poněvadž rána na prsou byla 4 x 3 cm a na zádech 3 x 2 cm široká. Vojín Vystrčil měl průstřel prsou a byl pravděpodobně na místě mrtev.
Podrobnosti o smrti voj. Antonína Kopečka nebylo možno přesně zjistit. Jmenovaný byl zařazen dne 6. ledna jako pátrač u šestičlenné hlídky, která se střetla s teroristy v Rozvegově v prostoru školy. Hlídka byla zaskočena ozbrojenými civilisty, kteří ji chtěli zajmout. Došlo k boji muže proti muži, ve kterém byla hlídka roztříštěna. Zde byl naposled vojín Kopeček viděn, potom už nebyl ustupujícím družstvem spatřen. Pravděpodobně byl zabit když se bránil maďarskému zajetí. Po převozu do Činaděva u něj byl lékařem zjištěn průstřel prsou (plic). Smrt nastala pravděpodobně velmi brzy po zranění vnitřním vykrvácením.
Družstvo, ve kterém byl zařazen vojín Slanina, ustupovalo před maďarskými teroristy a vojskem z Rozvegova směrem k Podmonastýru. Voj. Slanina za ústupu stále střílel a ustupoval jako poslední. Ve chvíli, kdy právě zamiřoval na cíl na okraji zahrady v severní části Rozvegova, byla mu prostřelena přílba a střela vnikla nad pravým okem do hlavy. Po zranění ještě zvolal: „Tak se mě zdá, hoši, že jsem dobojoval. Vy ale jako dobří Češi se držte a oplaťte jim to za mne.“ Vojín Ondrušek, který bojoval vedle něho, jej ovázal a snažil se jej odtáhnout někam do krytu. Přitom však byli zaskočeni a zajati. Podobným způsobem byl zajat svob. Motil a voj. Polomíček.
Všichni zajatci a mrtví byli odvezeni do Mukačeva. Voj. Čižmář, který měl prostřelenu stehenní kost, a voj. Slanina byli rovněž dopraveni do Mukačeva do nemocnice. Zde zemřel voj. Slanina následkem svého těžkého zranění. Podle sdělení jednoho maďarského rotmistra z mukačevské nemocnice před smrtí v agónii stále volal: „Já jsem Čech!“
Mrtví byli vydáni československým úřadům dne 9. ledna, zajatci dne 10. ledna. Voj. Slanina zemřel 19. ledna a byl vydán 20. ledna. Všichni mrtví byli pohřbeni na hřbitově v Činaděvě u Svalavy; vojíni Kopeček, Kolačuk a Vystrčil dne 11. ledna, respicient Tyšer dne 13. ledna a voj. Slanina dne 21. ledna 1939. Ranění jsou ošetřováni v nemocnici v Perečíně.

velitel I./36. praporu škpt. Bohumír Mařík

(c) Codyprint 2011