stržm. četn. Václav FOŘT
Narozen 26. září 1907 v obci Řenkov (okr. Písek), příslušník četn. stanice Romočevice, padl 16. března 1939 při útoku ukrajinských nacionalistů na evakuační kolonu u obce Sekernice, pohřben 19. března v městě Seine v Rumunsku.

vrch. resp. fin. stráže Miroslav KOCOUREK
Narozen 5. prosince 1896 v obci Krumsín (okr. Prostějov), bývalý příslušník 3. střel. pluku ruských legií, ve státní službě od srpna 1920, naposledy zařazen u celního úřadu Velký Bočkov. Padl podobně jako stržm. Fořt 16. března při palebném přepadu u obce Buštino, pohřben rovněž 19. března v Seine.

Dne 16. března 1939 v ranních hodinách dorazila naše jednotka, zesílená během ústupu asi na 60 mužů četníky z různých stanic na trase našeho ústupu, do Chustu. Ve městě již bylo shromážděno mnoho příslušníků četnictva, policie, finanční stráže a výpomocného vojska StOS. Z Chustu byl určen směr ústupu na rumunské hranice. Vzhledem k tomu, že nákladní auta, která byla určena k odvozu, nepojmula všechny příslušníky StOS, byly tři čety včetně příslušníků stanice Romočevice nuceny pochodovati k rumunským hranicím pěšky. Čety pochodovaly zajištěně ve vzdálenosti asi 150 metrů za sebou. Těsně za obcí Sekernice byla poslední četa, ve které jsme byli i my, napadena sičovci, kteří byli ukryti v domcích této obce a za náspem železniční tratě na levé straně silnice. Hned prvými výstřely byl zasažen stržm. Václav Fořt. Ihned nato celá naše četa, jakož i čety předcházející, zahájily na útočníky palbu, čím byli částečně umlčeni.

Všechny čety hned pokračovaly v ústupu k hranicím. Jelikož jsem viděl, že stržm. Fořt upadl do příkopu po levé straně silnice a též jsem viděl, že tam skočili ještě dva příslušníci z čety (ostatní se kryli za náspem silnice z pravé strany), rozhodl jsem se, že dříve neodejdu, dokud se nepřesvědčím o stavu stržm. Fořta a oněch dalších dvou příslušníků. Se mnou zůstal na místě ještě jeden výpomocný vojín StOS. Přes silnici jsme se domluvili s příslušníky čety ležícími v příkopě, aby během námi zahájené palby přeběhli silnici na naší stranu. To se jim skutečně podařilo, aniž by byli zraněni; šlo o jednoho výpomocného vojína StOS a příslušníka finanční stráže. Od nich jsem pak zjistil, že za silnicí leží četník, který se nehýbe, a dle jejich popisu jsem věděl, že jde s určitostí o stržm. Fořta. Nechtěl jsem proto odejít, dokud se nepřesvědčím, zda jest jen zraněn, či mrtev. V té chvíli přijelo od rumunských hranic obrněné auto, které na dané znamení zastavilo. Po mém upozornění se přesvědčil jeden vojín z jeho osádky, když jsme všichni včetně střelce z auta zahájili na útočníky krycí palbu, že stržm. Fořt je mrtev. Po tomto zjištění jsme začali urychleně ustupovat, abychom dostihli naši kolonu, která byla již asi kilometr před námi.
Asi šest kilometrů od Sekernice jsme potkali vojenské nákladní auto, jedoucí směrem k Chustu. Zastavil jsem ho a když jsem dotazem zjistil, že jede do Chustu a hned pojede zpět, nasedl jsem ještě s jedním šstržm., kterému jsem vyložil, oč jde, do auta a vrátili jsme se pro tělo stržm. Fořta. Naložili jsme ho do auta a odvezli do Rumunska, kde byl stržm. Fořt dne 19. března 1939 v městě Seine důstojně pochován za přítomnosti pplk. Waky, mjr. Zimpricha, škpt. Beutlera, škpt. Peremského, kpt. Richtera, několika dalších čsl. četníků a deputace rumunských bezpečnostních orgánů.

stržm. četn. Josef Hnízdil
(In: Radan Lášek: Jednotka určení SOS 3. díl; Codyprint 2008)