Beroun – Pražská výpadovka

Takticky důležitá komunikace Plzeň–Praha byla v Berouně v letech 1937 až 1938 uzavřena čtyřmi sledy lehkého opevnění. Ve třetím sledu se přímo u zmíněné komunikace dochoval jednostřílnový řopík B-6/51. Stanoviště bylo původně navrženo jako C1 (nejslabší provedení řopíku se střechou z vlnitého plechu), v červnu 1937 byl návrh změněn na typ D1 a naposledy v říjnu 1937, již po vybetonování základové desky, došlo ke změně na typ E s čelní palbou (betonáž proběhla 15. října). Zbraň z tohoto řopíku mohla čelně postřelovat silniční i železniční komunikaci včetně širokého údolí, zvedajícího se od řeky Berounky.

Díky blízkosti komunikace byl řopík znehodnocen jen zabetonováním interiéru, které bylo odstraněno při rekonstrukci v roce 2001. V předchozích letech byl bunkr na týlové straně zasypáván odpadky, po jejichž odkopání byly na týlové stěně nalezeny z velké části dochované barevné kamuflážní skvrny. Týlová stěna proto byla ponechána bez novodobých maskovacích nátěrů, které byly provedeny pouze na čelní stěně.

Interiér byl rekonstruován a vybaven s citem pro detail; v čelní střílně bývá při muzejních dnech osazován těžký kulomet ZB vz. 37 v „brněnské“ lafetě. Kolem bunkru je provedena replika obvodové překážky. Muzejní objekt u pražské výpadovky v Berouně je jediným řopíkem typu E, který se na Pražské čáře dochoval.