Dochovaný protitankový příkop na Pražské čáře

Hlavním úkolem budovaného opevnění bylo zabránit nepřátelské pěchotě a motorizovaným jednotkám překročit pásma překážek. Stálé protipěchotní překážky byly tvořeny ocelovými kolíky s jedním až třemi oky, jejichž spodní část byla zabetonována do bloků o výšce 40 cm. Betonové patky byly zakopány do země a mezi kolíky, vyčnívajícími nad terén, byl proveden překážkový výplet z ostnatého drátu a kotvení do stran drátem hladkým.
Základní protitankovou překážku proti útočné vozbě pro linie lehkého opevnění tvořila jedna řada lehkého překážkového výpletu doplněná z každé strany řadou protitankových ocelových rozsocháčů (tzv. typ C); v méně ohrožených úsecích byla umísťována pouze jedna řada. Dalším typem těžké překážky byl protitankový příkop – na Pražské čáře měly být budovány příkopy pouze v zemním provedení, tj. bez betonového zpevnění strmé zadní stěny.

Překážkový systém na Pražské čáře byl navrhován již v době výstavby linií řopíků v roce 1937; k zadání osmi překážkových stavebních úseků a zahájení prací došlo v roce 1938. Celkový stav překážkového systému vybudovaného na Pražské čáře do 30. září 1938 byl následující: protitanková překážka typu C – projektováno 37 311 m, hotovo 34 890 m; pěchotní překážka – projektováno 34 783 m, hotovo 25 713 m; zemní úpravy – projektováno a dokončeno 1 633 m.
Stavební úsek 112/1 zahrnoval pevnostní úsek A-5 (Nová Huť–Mostecký mlýn) a jeho realizace byla zadána stavební firmě Ing. A. Vopršala z Rakovníka 2. června 1938. V jeho rámci mělo být vybudováno 16,3 km pěchotních a 3,4 protitankových překážek. Součástí protitankových překážek byl také příkop na přehrazení Benešova luhu, který se vzácně dochoval téměř v původním stavu do současnosti.

V dobových dokumentech byla stavba definována jako: „... výkop příkopu jako protitankové překážky mezi objekty č. 23 a 24 úseku A-5. Materiál je těžký, ulehlý jíl v mokré louce. Při výkopu je nutno vodu odčerpávat. Pažiti výkop však není třeba.“ Kvůli obtížným pracem v bahnité podmáčené půdě byla firmě přiznána odměna ve výši 23,50 Kč za m3 výkopu namísto obvyklých 16 Kč (navýšení obsahovalo i „opotřebení rekvisit, tj. gumových bot“).
Původně bylo navrženo zřídit příkop v ose palby jednostřílnového řopíku č. 24, ale charakter údolí byl příznivější pro realizovanou variantu, tj. příkop v ose palby zbraně z levé střílny bunkru č. 23, protože voda prosakující do příkopu mohla být odváděna do koryta Benešova potoka. Podél příkopu mělo být postaveno ještě 55 m třířadé pěchotní překážky.