Dne 30. června 1937 v 11 hodin odešel šstrážm. Četnická hlídka se v doprovodu 72letého obecního strážníka Josefa Blinky odebrala do bytu bratří Hrňových — až dosud zcela zachovalých — aby tam pátrala po odcizených poživatinách. Četnická hlídka neměla tušení, že bratři Hrňové jsou ozbrojeni ostře nabitými opakovacími pistolemi ráže 6,35 mm, které před několika dny odcizili vloupáním do obchodu Antonína Cimaly ve Val. Meziříčí. Hlídka zastihla bratry Hrňovy v jejich bytě v Hovězí. Když velitel hlídky šstrážm. Knoll přistoupil ke staršímu z nich, Josefu Hrňovi, patrně v úmyslu, aby u něho vykonal osobní prohlídku, tento na něho neočekávaně vystřelil z dosud ukryté pistole. Šstrážm. Knoll, ač raněn, uchopil Hrňu za ruce a zatlačil ho do kouta světnice na dřevěnou bednu. Při tomto zápase střílel Josef Hrňa dále a zranil přispěchavšího strážm. Doležala. Mladší z bratrů, Jan Hrňa, využívaje okamžiku, kdy pozornost strážm. Doležala byla obrácena k zápasící dvojici, zahájil zezadu po obou četnících střelbu z opakovací pistole a několika výstřely zasáhl strážm. Doležala do různých částí těla. Když šstrážm. Josefa Knolla následkem utrpěných poranění opouštěly síly, pustil Josefa Hrňu a vyvrávoral do vedlejší kuchyně. Obecní sluha Josef Blinka uprchl již při počátku střelby. Josef Hrňa nyní skočil k strážm. Rudolfu Doležalovi, který se nemohl následkem zranění bránit, a vyrval mu z ruky pušku, ze které při tahanici vyšla rána, která však nikoho nezranila. Strážm. Doležal, nemaje dále možnosti se bránit, uprchl z domku. |
Po útěku strážm. Rudolfa Doležala z domku Hrňových pravděpodobně Josef Hrňa již umírajícímu šstrážmistru Josefu Knollovi rozbil pažbou pušky obličej a sejmuté bodlo mu vrazil do krku. Bratří Hrňové odcizili šstrážm. Knollovi služební pistoli se 6 náboji a uprchli do blízkých hlubokých lesů. Soustředěným četnictvem byli pronásledováni, až byli při jedné příležitosti od sebe odloučeni. Šstrážm. Josef Knoll byl převezen z Hovězí do Těšetic, okres Znojmo, kde byl dne 2. července 1937 pohřben. Strážm. Rudolf Doležal, jehož zranění naštěstí nebylo smrtelné, se zotavuje. (Slavín četnictva, Četn. kalendář 1938) |
||||