Bunkr pod silnicí Bratronice–Dolní Bezděkov
Při vytyčování stavebního úseku A-4 Družec projektanti zjistili, že silnice vedoucí z Dolního Bezděkova do Bratronic brání svým náspem souvislým bočním palbám podél Loděnického potoka. Nabízela se možnost umístit po stranách náspu dva typizované jednostranné řopíky, ale nakonec bylo rozhodnuto zabudovat přímo do tělesa komunikace upravený oboustranný bunkr (úsekové evidenční číslo 51). Úhel, který svíraly osy střílen, rozhodl o využití základního typu A-200. Protože stavba měla být vsazena do náspu pod určitým úhlem, musela být prodloužena oproti standardnímu řopíku o šestimetrovou místnost. Výsledkem úprav vznikla velmi netypická a technickým řešením ojedinělá pevnůstka – v rámci evropského pevnostního stavitelství jde zřejmě o jediný fortifikační objekt, přes jehož strop je vedena komunikace.
Realizaci bunkru provedla stavební firma Dajbych ve dnech 3. srpna až 25. září 1937; v době stavby byl prostor uzavřen a provoz z přerušené silnice odkloněn přes Horní Bezděkov a Mostecký mlýn. Protože výkop pro stavbu se nacházel v podmáčené půdě u Loděnického potoka, musela být z výkopové jámy během stavby odčerpávána voda a základ objektu dostal speciální izolaci. Levá strana řopíku A4/51 byla provedena v normální odolnosti (síla stěny se střílnou 60 cm), pravá strana, která je ohrožena postřelováním z předpolí, byla zesílena (síla stěny 80 cm). Vstup měl být řešen podle původního návrhu přístupovou chodbou zpod nedalekého silničního můstku, ale realizován byl technicky jednodušší boční vstup z levé strany náspu. Protože se bunkr nacházel v inundačním území, byla krátká vstupní chodbička kombinována s 50 cm vysokou protizáplavovou šachtou. Pro bunkr byla určena obvyklá osádka sedmi mužů (dva pozorovatelé, dva střelci z kulometu, dva nabíječi a jeden voják na obsluhu ručního ventilátoru).
V červnu 1939, kdy byla většina bunkrů Pražské čáry zničena německými okupanty, došlo k značnému poškození objektu A-4/51 při pokusu o vytržení střílen. Protože při dalších odstřelech hrozilo poškození silnice, byl interiér pevnůstky vyplněn lomovým kamenem a zalit betonem. V tomto stavu objekt zůstal až do května 1992, kdy zde byly zahájeny členy KVH Praha náročné rekonstrukční práce; veškeré náklady na opravy byly hrazeny ze soukromých zdrojů. Amatérské muzejníky čekalo množství komplikací. Podle finančních možností byly v průběhu dvou let pronajímány silniční kompresory a těžkými vzduchovými sbíječkami byl vyrubáván interiér a poté vynášeny kubíky lomového kamene a betonové suti. Jen vyrubání dvakrát zalomeného vstupu do objektu trvalo několik víkendů. Po vyčištění interiéru bylo nutné sehnat a osadit vytrženou střílnu na pravé straně objektu a na levé straně dobetonovat části pevnůstky, vytržené odstřelem.
Největším problémem se ukázalo narušení izolace destrukcí v roce 1939 s trvalým prosakováním spodní vody – podlaha i stěny objektu musely být vyspraveny speciálním tunelářským tmelem a poté ošetřeny izolačními chemickými přípravky, ale problémy s prosakováním trvají dodnes. V srpnu 1995 byl řopík napojen na elektrickou síť, což výrazně napomohlo rekonstrukci i následnému muzejnímu provozu. Postupně byla provedena pohledová replika původní výdřevy a pro lehký bunkr netypická šestimetrová středová místnost byla využita pro umístění muzejní expozice. Na návrh nájemce z listopadu 1994 byl atypický řopík prohlášen Ministerstvem kultury v lednu 1997 kulturní památkou (číslo rejstříku 11670/2-4350). Od roku 1999 je raritní bunkr zpřístupňován šestkrát ročně veřejnosti. Provoz tohoto fortifikačního muzea je velmi náročný, protože nic z prezentovaného vybavení a exponátů nelze v objektu kvůli průsakům vody i z bezpečnostních důvodů skladovat. Od léta 2012 je atypický bunkr A4/51 ve správě Sládečkova vlastivědného muzea v Kladně, které přispívá na údržbu a provoz objektu. Návštěvní dny v roce 2017 jsou 27. května, 24. června, 29. července, 16. září (Dny evropského dědictví) a 28. října.
Na leteckém snímku Ing. J. Durčáka ze srpna 2003 je schématicky znázorněn systém bočních palebných přehrad pevnostní linie v údolí Loděnického potoka. Hlavním úkolem obránců bylo zabránit nepříteli v překonání souvislých překážek (červená linka). Střílny s odměrem 60° umožňovaly vést palby částečně i do předpolí.
(c) Codyprint 2014