Bunkr pod silnicí Bratronice–Dolní Bezděkov

Součástí československé opevňovací koncepce z 30. let min. století byly i ústupové vnitrozemské příčky, které měly zastavit nepřítele po prolomení pohraničních linií. Na obranu hlavního města byl v letech 1936 až 1938 vybudován 112 km dlouhý pevnostní perimetr (tzv. Pražská čára) s celkovým počtem 830 lehkých objektů rozdělených do 17 stavebních úseků.
Při vytyčování stavebního úseku A-4 Družec projektanti zjistili, že silnice vedoucí z Dolního Bezděkova do Bratronic brání svým náspem souvislým bočním palbám podél Loděnického potoka. Nabízela se možnost umístit po stranách náspu dva typizované jednostranné objekty, ale nakonec bylo rozhodnuto zabudovat přímo do tělesa komunikace oboustranný objekt (úsekové evidenční číslo 51). Úhel, který svíraly osy střílen, rozhodl o zabudování objektu typu A-200. Protože stavba měla být vsazena do náspu pod určitým úhlem, musela být prodloužena oproti standardnímu řopíku o šestimetrovou místnost. Výsledkem úprav vznikla velmi netypická a technickým řešením ojedinělá pevnůstka – v rámci evropského pevnostního stavitelství jde zřejmě o jediný fortifikační objekt, přes jehož strop je vedena komunikace.

Realizaci bunkru provedla stavební firma Dajbych ve dnech 3. srpna až 25. září 1937; v době stavby byl prostor uzavřen a provoz z přerušené silnice byl odkloněn přes Horní Bezděkov a Mostecký mlýn. Protože výkop pro stavbu se nacházel v podmáčené půdě u Loděnického potoka, musela být z výkopové jámy během stavby odčerpávána voda a základ objektu dostal speciální izolaci. Levá strana objektu A4/51 byla provedena v normální odolnosti (síla stěny se střílnou 60 cm), pravá strana, která je ohrožena příp. postřelováním z předpolí, byla zesílena (síla stěny 80 cm). Pro objekt byla určena obvyklá osádka sedmi mužů (dva pozorovatelé, dva střelci z kulometu, dva nabíječi a jeden voják na obsluhu ručního ventilátoru). Vstup měl být řešen podle původního návrhu přístupovou chodbou zpod nedalekého silničního můstku, ale realizován byl technicky jednodušší boční vstup z levé strany náspu. Protože se stavba nacházela v záplavovém území, byla krátká vstupní chodbička kombinována s 50 cm vysokou protizáplavovou šachtou.

V červnu 1939, kdy byla většina bunkrů Pražské čáry zničena německými okupanty, došlo k poškození objektu A4/51 při pokusu o vytržení střílen. Protože při dalších odstřelech hrozilo poškození silnice, byl interiér pevnůstky vyplněn lomovým kamenem a zalit betonem. V tomto stavu objekt zůstal až do května 1992, kdy zde byly zahájeny členy KVH Praha náročné rekonstrukční práce. Veškeré náklady na opravy byly hrazeny ze soukromých zdrojů.

V průběhu několika let byl interiér bunkru vyrubán, tuny sutě vyneseny ven a byla znovu osazena zničená pravá střílna. V srpnu 1995 byl objekt napojen na elektrickou síť, což výrazně napomohlo rekonstrukci i následnému muzejnímu provozu. (V roce 2000 došlo k rozbourání zděného sloupku umístěného pod nedalekým vedením el. napětí a k odcizení el. hodin. Nové el. hodiny byly poté umístěny přímo do objektu, který byl současně vybaven el. poplašným zařízením.) V rámci rekonstrukce byla postupně provedena pohledová replika původní výdřevy a pro lehký objekt netypická šestimetrová středová místnost byla připravena k umístění muzejní expozice.

Na návrh provozovatele z listopadu 1994 byl objekt Ministerstvem kultury prohlášen v lednu 1997 kulturní památkou (číslo rejstříku 11670/2-4350). V letech 1998 až 2008, kdy byl atypický bunkr zpřístupňován šestkrát ročně, ho navštívilo asi 5000 zájemců. Provoz muzea je technicky velmi náročný, protože nic z prezentovaného vybavení a exponátů nelze v objektu kvůli vlhkosti i z bezpečnostních důvodů skladovat. V rámci muzejních dní na Pražské čáře je proto expozice v současnosti instalována jen čtyřikrát ročně, a to v květnu, červnu a září vždy poslední sobotu v měsíci a 28. října. Otevírací doba je od 10:00 do 17:30 hod., vstupné dobrovolné.