Padlí obránci z bojů o čsl. pohraničí 1938-1939

„Pro nás však není případ šstržm. Zásměty ukončen. Je jen jedním z našich padlých hrdinů. Také náš stát má k těmto hrdinům povinnosti. V našich listech byla zmínka jen o několika málo vojínech, kteří v září a říjnu položili své životy na oltář vlasti. Vypadá to skoro tak, jako bychom se za jejich oběti styděli. Tu je třeba důkladné nápravy. Je nutno udělit in memoriam válečné kříže všem padlým, zachytit v kronikách jejich činy, postarat se důstojné uložení jejich ostatků a pečovat o jejich pozůstalé. Je to to nejmenší, co pro ně můžeme učinit.“
(Z dobového tisku, říjen 1938)

Po desítkách let neustálého opakování se v našich médiích a bohužel i v historiografii ustálilo klišé, že v roce 1938 se Československo vzdalo bez jediného výstřelu. Bez jediného výstřelu se možná vzdal prezident, vláda, vůdcové politických partají a ministerští úředníci v teple svých kanceláří. Fakt, že o čsl. pohraničí svedli příslušníci našich bezpečnostních složek krvavou válku, které se zúčastnilo na obou stranách konfliktu mnoho desítek tisíc mužů, se po roce 1945 nehodil připomínat ani československým, ani zahraničním politikům.
Dobře utajovaná pohraniční válka začala boji o české a moravskoslezské pohraničí (od 13. září do 31. října 1938) a pokračovala obranou Slovenska a Podkarpatské Rusi (od 5. října 1938 do 17. března 1939). Válka byla vedena prostřednictvím teroristických jednotek, které byly cvičeny a vyzbrojeny v Německu, Polsku a Maďarsku. V některých oblastech se agrese účastnily i jednotky pravidelných armád sousedních států (např. Chebsko, Rimavská Seč, Parkaň, Skalité, Javorina, nebo Podkarpatsko při březnové maďarské invazi). Cílem útoků bylo prioritně odstranit čsl. správní úřady a odtrhnout pohraniční oblasti od vnitrozemí ČSR, sekundárně alespoň uměle čsl. pohraničí destabilizovat a použít pak tento argument („neudržitelnost poměrů“) při politických jednáních, probíhajících na evropské úrovni.

Pražská vláda měla v září 1938 značné obavy z nařčení z vyprovokování válečného konfliktu s Německem. Politikům přitom jaksi unikalo (nebo si nechtěli připustit), že nevyhlášená válka je od poloviny září již v plném proudu. (Dne 23. února 1944 stanovilo exilové min. zahraničí, že „válečný stav mezi čsl. republikou a Německem trvá od okamžiku, kdy se německá vláda dopustila násilných činů proti bezpečnosti, samostatnosti a územní celistvosti Československé republiky“, tj. od 17. září 1938. Od toho data byly na německém území formovány dobrovolnické oddíly Sudetendeutsche Freikorps. Předchozí boje při povstání henleinovců ve dnech 12. až 15. září byly považovány z právního hlediska za čsl. vnitropolitickou záležitost, přestože puč byl organizačně i materiálně podporován z Německa.)
Situace čsl. hraničářů v září 1938 byla neustále zhoršována nesmyslnými rozkazy (příkaz vykonávat bezpečnostní službu společně s ozbrojenými henleinovci, zákaz používání zbraní, apod.), vydávanými na pokyn opatrnické ústřední vlády. Muži na hranicích tak byli vrcholnými představiteli vlastního státu doslova „hozeni přes palubu“. Přes tyto obtíže a krajně nepříznivou mezinárodní i vnitropolitickou situaci obstáli řadoví příslušníci četnictva, finanční stráže a státní policie v pohraniční válce na výbornou. Jak po desetiletích dokládají dobová hlášení z předkládané webové prezentace, plnili své služební povinnosti často i za cenu sebeobětování.

Ztráty čsl. bezpečnostních sil činily od září 1938 do března 1939 celkem 84 mužů (kompletní jmenný seznam je uveden na tomto webu v kapitole Stráž obrany státu). Zdaleka ne všichni tito hraničáři padli v boji; na to měli Čechoslováci příliš dobrý výcvik a příliš dobré zbraně. Minimálně 27 mužů z tohoto počtu bylo zabito nenadále, z bezprostřední blízkosti bez možnosti sebeobrany, případně byli surově ubiti po zranění, což lze definovat jako vraždy. Zraněno bylo v bojích nikdy nepřiznané pohraniční války 170 příslušníků čsl. bezpečnostních sil. Zranění byla často devastujícího charakteru s doživotními následky, protože teroristické formace používaly zakázané střelivo dum-dum.
(Tato webová prezentace není zaměřena na padlé vojáky, ale pro úplnost dodejme, že armádní ztráty na mrtvých od září 1938 do ledna 1939 byly přibližně 50 mužů; při bojích o Podkarpatskou Rus v březnu 1939 padlo dalších 30 mužů. Zhruba 230 příslušníků armády bylo ve válce o čsl. pohraničí zraněno.)

Informace o padlých byly čerpány z fondů Národního archivu Praha, VHA Praha a z těchto publikací:

Beneš Jaroslav: Stráž obrany státu 1936–1939. FORTprint, Dvůr Králové n. Lab. 2007
Holub Ota: Rovnice řešená zradou. Naše vojsko, Praha 1983
Holub Ota: Stůj! Finanční stráž! Naše vojsko, Praha 1987
Lášek Radan: Jednotka určení SOS 1.–3. díl. Codyprint, Praha 2006, 2007 a 2008
Marek Jindřich: Smrt v celním pásmu. Svět křídel, Cheb 2000
Marek Jindřich: Vzdušní donkichoti. Svět křídel, Cheb 2001
Marek Jindřich: Hraničářská kalvárie. Svět křídel, Cheb 2004
Nevyhoštěný Josef: Financem na Podkarpatské Rusi. Codyprint, Praha 2002
Plachý Jiří: Nástin personálních ztrát čsl. armády. Ministerstvo obrany ČR, Praha 2009