resp. fin. stráže František KALOUSEK
Narozen 26. března 1894 v obci Žampach (okr. Žamberk), bývalý příslušník 6. střel. pluku ruských legií (později 2. jízd. pluku), ve státní službě od listopadu 1920, naposledy zařazen u odd. fin. stráže Bodolov. Smrtelně postřelen 15. listopadu 1938 na demarkační čáře u obce Klučárky nedaleko Mukačeva, zemřel 18. listopadu v nemocnici v Perečíně.

Příští noc byla klidná, ani následující nepřinesla pro nás nic zvláštního, ale hned dalšího dne zrána přišla zpráva, že v noci (tj. ze 13. na 14. listopadu) bylo přepadeno družstvo StOS na železniční stanici Klučárky a velitel jeho, respicient finanční stráže Kalousek, byl smrtelně zraněn. Toto družstvo střežilo železniční stanici Klučárky a mimo toho vysílalo hlídku asi o šesti mužích do železničního strážního domku vzdáleného 800 metrů směrem k Mukačevu. Dva vždy měli stráž asi 100 metrů od něho na jakémsi důležitém místě, které bylo vysunuto ještě dále k Mukačevu, ostatní byli v pohotovosti v domku.

Osudné noci před 23. hodinou byl na zmíněném stanovišti respicient Kalousek s jedním vojákem. Zanedlouho mělo dojít ke střídání. V důvěře k poměrům na demarkační čáře stáli neprozřetelně na trati a pojednou slyšeli, jak zarachotily dráty vedoucí při zemi podél trati k nedalekým závorám. Kalousek v tom směru zvolal: „Stůj, kdo tam!“ A to se mu stalo osudným. Odpovědí mu byla dávka ze samopalu, přičemž byl zasažen do břicha. Ačkoliv byl těžce raněný, vystřelil ještě do směru, odkud padly rány. Pak běžel ke strážnímu domku a volal na kamarády tam se nalézající ještě podle zvyku z ruských legií: „Rychle bomby!“ Obránci uvnitř, ježto nevěděli, jak to kolem domku vypadá, otevřeli dveře a hned ze dveří házeli ruční granáty. To již Kalousek přeběhl strážní domek a běžel dále až na železniční stanici do Klučárek. Odtud byl ještě v noci převezen do nemocnice do Perečína. Skoro kilometrový běh po trati s těžkým zraněním mu jeho stav velmi zhoršil.
Druhové v domku nevěděli o jeho zranění; postupovali opatrně k místu přepadu a tam nalezli vedle trati v houští schovaného a celého vyděšeného záložníka z řad vojenských posil. Záškodníci ovšem uprchli. Opět se ukázala nestatečnost spolustrážce, který ani nepoužil zbraně.
Ještě v ranních hodinách přijel k nám na koni škpt. Valenta a potvrdil všechny okolnosti týkající se zranění kolegy Kalouska. Projevil však naději, že se uzdraví; prý se dostal do nemocnice poměrně brzy. Ohledně porušení demarkační čáry řekl, že již je to hlášeno na patřičná místa a bude se to projednávat cestou diplomatickou. Jinak byl toho mínění, že k podobnému případu už nedojde.
Za dva dny přišla zpráva, že Kalousek svému zranění v nemocnici podlehl. Pokud vím, byl rozvedený, znovu ženatý a zůstaly po něm dvoje děti – sirotci. Jako legionář prodělal celou ruskou anabázi, ve zdraví se vrátil a zde, v předpolí Mukačeva, při obraně republiky nalezl smrt.

(Josef Nevyhoštěný: Financem na Podkarpatské Rusi; Codyprint 2002)