Brzo ráno 20. září 1938 po přepadu celního úřadu v Horní Malé Úpě, kdy budova již byla úplně demolována a hořela, obklopili útočníci před hořící budovou mne a četn. strážmistra Samka a zavlekli nás přes hranice zároveň s již mrtvým čet. stržm. Šimanem. Tam se kolem nás seskupili a vyslýchali nás ohledně síly příslušníků SOS ve zdejším úseku. Když jsme nechtěli vypovídat, byli jsme biti a tlučeni puškami a poté položeni do stoky obličejem k zemi – myslím že z toho důvodu, aby někteří z nich nebyli námi poznáni.
Potom všichni ordneři nasedli na čtyři nákladní auta a odjeli. Nás mezi sebe naložili příslušníci SA do osobních aut a vezli nás dolů do Schmidebergu. U Schillerovy boudy, vzdálené na německém území od státní hranice asi tři kilometry, zastavili, a doktorem, který tam čekal, byl stržm. Šiman prohlédnut a po zjištění, že jest již mrtev, byl vyložen a ponechán tam na místě.
Byli jsme pak dále zavezeni do úřadovny SA do Schmidebergu, kde nás ukazovali jako kořist. Večer téhož dne odvezli nás na policii do Hirschbergu, kde jsme byli svlečeni, vše nám odebráno, dostali jsme trestanecký oděv a byli jsme odvedeni do soudní věznice tamtéž. Ve věznici v Hirschbergu nás umístili do cely každého zvlášť; byli jsme potom několikráte vyslýcháni s bitím. Tam jsme byli až do 14. října 1938, načež nás opět odvedli na policii, dali nám staré civilní šaty a odvezli nás zpět do vojenské věznice v Hirschbergu, kde nás nechali zavřené každého zvlášť až do 8. prosince 1938, ale již nás nevyslýchali. Z vojenské věznice v Hirschbergu jsme byli ráno dne 8. prosince 1938 převezeni do Šternberka na Moravě a tam jsme byli oba předáni naší vojenské hlídce, která stála na demarkační čáře.

doz. fin. stráže František Řeřicha
(In: Radan Lášek: Jednotka určení SOS 1. díl; Codyprint 2006)