stržm. četn. Josef FALBER
Narozen 18. března 1911 v obci Chrášťany (okr. Rakovník), řidič četnického pohotovostního oddílu Kadaň, zastřelen 13. září 1938 před celním úřadem ve Schwaderbachu (Bublava), pohřben v rodné obci.

Rozhlas přinášel denně poplašné zprávy o řádění německých ordnérů a německé lůzy. A tak 13. září 1938 přinesl rozhlas krutou zprávu, že v pohraničí u Kraslic, u Falknova a jinde bylo zastřeleno devět četníků a u Chebu, Žatce a Chomutova několik českých lidí civilních.
Druhý den 14. září byli voláni k telefonu domkáři Václav a Marie Falbrovi, čp. 139, vrchním strážmistrem z četnické stanice p. Mrázkem z Kněževsi, by se okamžitě dostavili na četnickou stanici k němu, že mu připadla smutná povinnost jim něco hrozného sdělit. Jmenovaní domkáři se ihned dostavili na stanici četnickou, kde jim bylo šetrně sděleno, že jejich syn Josef Falber, četnický strážmistr, byl zastřelen při obraně vlasti ve Schwaderbachu u Kraslic.
Jaké tu bylo pohnutí pro staré rodiče, co pláče v obci, nelze vypsat. Bylť Josef Falber dobrý člověk. V místním Sokole dlouhá léta (do odchodu na vojnu) cvičitelem – náčelníkem; prošel ideovou školu sokolskou s velmi dobrým prospěchem. Na vojně četařem. Byl vyučen zedníkem, pro jeho svědomitou, dobrou práci a dovednost rád všemi vyhledáván a do práce brán. Pro jeho milou povahu všemi oblíben a vážen. Nikdo uvěřit nechtěl, že by Josefa Falbra u nás více nebylo.

Pohřeb nešťastného a jeho padlých kamarádů se konal ve Falknově dne 17. září ve 12 hod. 45 minut ve smutečně vyzdobené tělocvičně české školy. Na obrovském katafalku, zahaleném státní vlajkou, mezi věnci, jež každému z mrtvých četníků poslalo ministerstvo národní obrany, ministerstvo vnitra, Sokol a Národní jednota ve Falknově, spočinuly rakve mrtvých zastánců živého práva.
Před katafalkem shromáždili se oficiální účastníci pohřbu. Vedle zástupce armády, brigádního generála Fišery, to byl zástupce ministra vnitra sekční šéf Dr. Jílek, v zastoupení zemského prezidenta karlovarský okresní hejtman vládní rada Hozák a za bezpečnostní úřady státní policie šéf karlovarského policejního ředitelství vládní rada Herr. Četnický sbor byl zastoupen generálním velitelem četnictva Šustrem. Po obřadech celebrovaných mladičkým českým knězem následovalo několik smutečních proslovů.
Jménem Sokola se rozloučil se zesnulými starosta, inspektor ČSD Michal: „Nestavěli jsme po 28. říjnu 1918 ani vězení, ani pevností. Stavěli jsme školy a stavěli jsme školy pro každý národ v republice zastoupený. Chtěli jsme se všemi národy závodit v kultuře; našimi pevnostmi při tom byly školy.“ Obrácen k mrtvým pokračoval: „Vy jste chránili zákon, svobodu, volnost, svobodu všech národností v naší vlasti. Rozvášněný dav si neuvědomil hrůzu svého konání. Odpovědnost padá na hlavy vůdců a svůdců. My ve svých školách vedeme mládež k tomu, aby milovala svůj národ a měla v úctě národ každý jiný.“
Na závěr předstoupil před katafalk také předseda sociálně-demokratické organizace Koblisch (Němec), uklonil se hluboce mrtvým a přednesl německy: „S hlubokým účastenstvím a zdrceni stojíme před rakvemi těchto mrtvých. Stojíme zde naplněni i díkem za hrdinství, které prokázali. Jsme si dobře vědomi, že chránili i náš život a naše práva a litujeme hluboce, že to byli Němci, kteří jim vzali život. Byli to zaslepení lidé, kteří si snad ani nebyli vědomi šíleného zločinu, který páchají, ale ti, kteří jsou vinni tímto děsem, i oni najdou svého soudce. Prosíme český národ, aby nesplácel toto zlo zlem vůči všem Němcům. Ne všichni Němci chtěli a chtějí, aby se dělo toto. V těchto těžkých hodinách demokratické obyvatelstvo německé ukázalo, že i ono věrně a neochvějně stojí na půdě republiky. Těmto mrtvým přejeme, aby našli mír, po kterém lidstvo tak touží. Přísaháme: jako oni – i my jsme ochotni za republiku položit život.“

Pamětní kniha obce Chrášťany, I. díl (1923-1938)
(převzato z webových stránek obce)