Nejjižněji na řece Rice leží v okrese volovojském vesnička Vučkovo. Lesní správa velkostatku se svým úřednictvem, drobná pila, tři četníci, dva učitelé, pravoslavný farář, to jsou všechny místní honorace, úřady a podniky. Velitel četnické stanice jest uznaná úřední hlava obce. Na tyto četnické velitele mělo Vučkovo vždy štěstí. Předposledním byl vrchní strážmistr Malý, který z této zapomenuté vísky vytvořil ovocnářskou obec, zásobující dnes okresní městečko Volové ovocem; když odcházel na zasloužený odpočinek, staří horalé slzeli. Po něm přišel vrchní strážmistr Tomáš Kalčík. Byl nejen bezpečnostním orgánem, nýbrž i smírčím soudcem, advokátem, rádcem ve veřejnosti i soukromí, zkrátka málem že ho k porodům nevolali, i ten měl před odchodem do penze. Poslední dny byl jaksi nesvůj: „Abych tu nakonec nezůstal“, stěžoval si nesměle. Předtucha?
Koncem října přestalo být v tomto odlehlém kraji klidno. Zbytky maďarských teroristů pobíhaly Kukem a Boržavou a východně od Koločavy třiadvacet ozbrojených chlapů drželo v šachu hajného. Proto vrch. stržm. Kalčík usoudil, že k velkému železnému mostu přes Riku, jímž vede nejdůležitější a vlastně jediná sjízdná silnice kraje, nutno postaviti stráž. Četníků však bylo na stanici málo, a proto vypomáhali civilisté, ozbrojení a seznámení se strážní službou. Ve Vučkovu to byl penzionovaný lesní hlídač Josef Loj. Právě v den 28. října stáli na stráži reaktivovaný četnický strážmistr Solják a hajný Loj. Solják zpozoroval, že večerní temnotou se blíží k mostu houf civilně oděných lidí. Postřehl, že se u jednoho z nich zaleskla zbraň. „Stůj!“, zvolal. V odpověď po něm někdo hodil kamenem. Solják kámen odkopl do řeky, když tu – prásk – „kámen“ při hladině řeky explodoval. Ruční granát! To už z podezřelé tlupy šlehaly výstřely. Hajný Loj klesl jako podťat a Soljáka cosi udeřilo do boku. Odběhl, zalehl do příkopu u mostu a odtud začal pálit do útočníků.
Vrchní strážmistr Kalčík zaslechl palbu a vyběhl z četnické stanice k mostu. Pojal podezření, že jde o nějaké nedorozumění. Přiběhnuv k mostu, zakopl o ležícího Loje. Nahmatal krev. „Nestřílejte, vždyť jste odstřelili civilistu“, volal ke své stráži a zasvítil tím směrem elektrickou lampičkou. V tom okamžiku se zhroutil, zasažen ručním granátem. Obrovskou detonaci, která měla zničit železný most vučkovský, bylo slyšet ve Volovém zcela jasně, ba i záblesk byl viditelný. Vrchního strážmistra Kalčíka tam našli, ještě dýchal. Vezli ho autem do nemocnice, cestou však skonal. V den dvacátého výročí založení státu, jemuž věrně sloužil.

(Jindřich Marek: Hraničářská kalvárie; Svět křídel 2004)