resp. fin. stráže cel. úřadu Josef MINÁŘ
Narozen 16. října 1905 ve Vítějevsi (okr. Polička), zařazen u celního úřadu v Broumově u Mariánských Lázní, padl tamtéž 27. září 1938.

Bylo to 26. září 1938, přišel jsem na celnici vystřídat v 19 hodin respicienta Mináře a současně přišli tři vojáci jako naše posila. Poslouchali jsme ještě večer rádio a dlouho do noci hovořili, o čem tehdy hovořit bylo nutno. Kolega Minář byl rád, že před týdnem napsal domů dopis, kde se rozloučil s ženou a žádal ji, aby za něj měla ráda děti, kdyby se něco stalo. Ve 22 hodin odešel ulehnout ve služebních šatech. Uzavřel jsem na klíč přední i zadní domovní dveře a okenice. Vojáci odešli na půdu, odkud byl rozhled po okolí. Sám jsem si ulehl na zem pod telefon.
V pět hodin ráno 27. září přiběhl vojín z půdy a hlásil, že k celnici se blíží podezřelé postavy. Vzbudili jsme ihned kolegu Mináře a spěchali jsme na půdu, abychom se podívali, oč jde. Sotva jsme vyběhli na půdu, byly do zadních dveří hozeny první granáty. Seběhl jsem dolů a telefonoval jsem, že celní úřad je přepaden. Protože ordneři již zahájili prudký útok, uchýlili jsme se já, respicient Minář a jeden z vojínů do kuchyně, odkud jsme z předsíňky proti dveřím zahájili obranu. Ordneři však vyrazili dveře a dostali se na chodbu, takže jsme ustoupili až do ložnice. V tu dobu jsme mysleli, že jde o skutečnou válku. Ze všech stran se ozývaly strašné rány. Současně bylo přepadeno oddělení fin. stráže ve vesnici a naše družstvo SOS v lese.

Kolega Minář se chtěl pro svoji rodinu zachránit a když palba utichla, vyskočil s jedním vojínem oknem. Varoval jsem jej, aby se kryl za zdmi. Chtěl jsem i já skočiti oknem, ale když palba znovu zesílila, rozhodnul jsem se zůstat. Vojín prchal k lesu a resp. Minář dolů po silnici do vsi. Od té doby až do sedmi hodin ráno jsem prožíval hotové peklo. Náboje jsem neměl již žádné, kdežto ordneři uloupili u našeho družstva v lese asi 2000 nábojů, kulomet (zbraň selhala po třech výstřelech a družstvo SOS poté muselo ustoupit bojem na Kyjov) a 60 granátů, které postupně vyházeli na celní úřad.
Myslel jsem, že se kolega Minář zachránil. Avšak jaké bylo překvapení, když nás osvobodila telefonem přivolaná vojenská posila z Tachova a jeden z vojáků hlásil, že u silnice leží jeden zastřelený příslušník finanční stráže. Tak začal ještě v době míru teror v našem pohraničí. Začátek konců Říše, která zapálila celý svět a sama skončila v sutinách.

doz. fin. stráže Rudolf Říha