doz. fin. stráže Josef NAVRÁTIL
Narozen 19. února 1908 v Sudkově (okr. Zábřeh), dne 25. září 1938 postřelen ve Vrchní Orlici, zemřel 2. října v nemocnici v Rychnově nad Kněžnou, pohřben v rodné obci.
Narozen 19. února 1908 v Sudkově (okr. Zábřeh), dne 25. září 1938 postřelen ve Vrchní Orlici, zemřel 2. října v nemocnici v Rychnově nad Kněžnou, pohřben v rodné obci.
Dne 25. září byl přivezen do nemocnice v Rychnově opět jeden kolega, a to dozorce finanční stráže Josef Navrátil z oddělení Bartošovice. Po prvním ošeření byl dán na tentýž pokoj jako já a kolega Rázek. Měl těžký průstřel v horním pravém hrotu plic a měl zakázáno mnoho mluvit. Proto jsem se ho ani mnoho nevyptával, jen když mne pokynem zavolal, posloužil jsem mu, co si přál. Prosil mne, abych napsal dopis pro jeho matku a bratra, aby přijeli, čemuž jsem milerád vyhověl, a pak jsem mu musel vyprávět svůj případ.
Dozorce Josef Navrátil (vlevo) s kolegy před celním úřadem v Bartošovicích
Snímek dozorce Navrátila pořízený na zimní služební pochůzce
K odhalení pomníku, který byl vytvořen podle návrhu profesora Antonína Militkého z Kostelce nad Orlicí, došlo 6. července 1946.
Záběr z pietního aktu, pořádaného Celní správou ČR ve spolupráci s Klubem vojenské historie Náchod v září 2009
Snímek dozorce Navrátila pořízený na zimní služební pochůzce
K odhalení pomníku, který byl vytvořen podle návrhu profesora Antonína Militkého z Kostelce nad Orlicí, došlo 6. července 1946.
Záběr z pietního aktu, pořádaného Celní správou ČR ve spolupráci s Klubem vojenské historie Náchod v září 2009
Z úryvkovitých rozhovorů jsem zjistil, že on byl na hlídce ve Vrchní Orlici s jedním vojínem SOS, když pojednou byl zákeřně zezadu střelen. Střela pronikla pažbou pušky a pak deformována pronikla
mu plícemi, kde udělala velký otvor a zůstala pod lopatkou. Já jsem proti tomu byl raněn jen lehce a již jsem mohl opustit lůžko. Nikdo si nedovede představit naše duševní boje za těchto krátkých
rozprav, kdy jsme v nečinnosti leželi v nemocnici a v republice probíhala mobilizace a schylovalo se k jednáním v Mnichově. Při jedné takové rozpravě mně kolega Navrátil řekl: „Jen aby to nebylo
všechno zbytečné, rád bych třeba zemřel, jen aby to alespoň národu a vám všem prospělo.“ Zemřel pak 2. října v náručí své matky, která na moje pozvání přijela. Doslovně se utopil ve vlastní krvi,
když se mu průstřelem počala valit do plic. Čest jeho památce a jeho boji za svobodu. V sobotu 26. září se měl ženit – jeho snoubenka se dozvěděla o jeho zranění až poté, když nepřijel na svatbu.
doz. fin. stráže František Bílek
(In: Radan Lášek: Jednotka určení SOS 1. díl; Codyprint 2006)
Po zániku obce Vrchní Orlice byl pomník, postavený přímo na místě tragédie na břehu potoka (prostřední snímek), podemílán vodou a hrozilo jeho zničení. V roce 1999 proto došlo k přemístění pomníku výš proti proudu potoka na křižovatku cest pod kostelem sv. Jana Nepomuckého.