Jako velitel družstva jsem ustupoval dne 9. října 1938 o 4. hod. ranní z Bradáčova na křižovatku Rauschengrundské silnice, kde jsme se spojili s družstvem četnického štáb. stržm. Jindřicha a odtud společně ustupovala obě družstva směrem na Klíny, kam jsme dorazili před 6 hod. ráno.
Pak jsme ustupovali ve svazku čety přes obec Rudolice po státní silnici. V Rudolicích byl kratší odpočinek povolený as velitelem roty panem vrch. insp. fin. stráže Šormem, který nás již očekával v hostinci. Odpočinek měl být využit k tomu, abychom si opatřili něco k jídlu, protože jsme toho dne nesnídali.
Vojín v záloze Melichar ustupoval s mým družstvem až do Rudolic. Od družstva se vzdálil během odpočinku v Rudolicích bez mého svolení. Jak jsem později slyšel, odešel k prodejnímu kiosku vzdálenému od místa, kde jsme odpočívali, přes dva domy. Z Rudolic ustupovala naše četa z větší části v sevřeném útvaru, několik mužů však použilo kolemjedoucích povozů a auta, jelikož měli otlačené nohy, nebo si stěžovali na vyčerpání. Protože postupně použila k dalšímu ústupu vozidel asi třetina mužstva, nebyla ihned nepřítomnost vojína v zál. Melichara u družstva, resp. čety, zpozorována a nebyla nápadná.
O zastřelení voj. v zál. Melichara dne 9. října mi není na základě vlastního pozorování ničeho známo. Teprve v obci Sedlec u Obrnic jsem slyšel od vojínů mého družstva i jiných, že jakási paní vypravovala, že v Rudolicích byl německými vojáky zastřelen čsl. vojín, který prý při příchodu německého vojska hodil granátem. Jméno tohoto vojína však neznala.
Teprve večer jsme se dozvěděli od voj. v zál. Pudila z Rudolic, který se v Rudolicích zdržel a přišel pak za námi v průvodu své manželky v civilním obleku do Sedlce, že zastřelený voják byl Antonín Melichar. Pudil vyprávěl, že již před příchodem německého vojska vybízel Melichara k odchodu a později jej viděl u silnice již zastřeleného.

stráž. stát. pol. Jaroslav Tůma