šstržm. četn. Vladimír ZÁSMĚTA
Narozen 28. února 1893 v obci Dobekovice (okr. Uherský Brod), příslušník četn. stanice Jevišovice a velitel družstva SOS, zastřelen 19. října 1938 na demarkační čáře u Vranovské Nové Vsi, pohřben v Jevišovicích.
Narozen 28. února 1893 v obci Dobekovice (okr. Uherský Brod), příslušník četn. stanice Jevišovice a velitel družstva SOS, zastřelen 19. října 1938 na demarkační čáře u Vranovské Nové Vsi, pohřben v Jevišovicích.
Dne 21. října odpoledne se sešla na silniční křižovatce u osady Kasárny, blízko Znojma, smíšená komise se smutným úkolem vyšetřit smrt četnického štábního strážmistra Vladimíra Zásměty, velitele družstva Stráže obrany státu, které tvořilo posádku myslivny Jankovec u Vranovské Nové Vsi. Když členové komise vystupovali z vozů, fičel na Znojemském návrší studený vítr, šuměl v holých korunách stromů, které po obou stranách vroubí silnici, a pronikal nepříjemně našimi plášti. Silnice, několikrát přerušená demarkační čárou, je mrtva. I zbytky podzimní vegetace vůkol nás zmírají. V tomto prostředí nedaleko odtud před dvěma dny naposled vydechl statečný voják, dobrý velitel a otec rodiny.
Situační náčrtek a snímek rekonstrukce události, pořízené příslušníky Četnické pátrací stanice Znojmo, evakuované po okupaci pohraničí do Jihlavy. Na snímku je na horizontu vidět figurant
představující německého příslušníka SS Josefa Schimichowskiho, který šstržm. Zásmětu zastřelil. V materiálech ČPS je jednání vojína SS definováno jako vražda.
Stalo se to 19. října krátce po jedenácté hodině v úvoze poblíž trigonometru 435 severovýchodně od Vranovské Vsi. První hlášení o nešťastné příhodě, která došlo do Brna si ve 13 hodin, bylo ještě
neurčité. Byla domněnka, že snad šstrm. Zásměta padl při přestřelce s pytláky. Když pak na místě srážky byla nalezena německá přílba, označená jménem majitele i vojenského útvaru, bylo německé
velitelství ve Znojmě požádáno o pomoc při vyšetřování.
Na žádost německého velitelství se sešla 21. října smíšená komise – dva čsl. důstojníci, z Němců pak dva majoři a jeden kapitán, rada válečného soudu. Obě strany přinesly protokoly sepsané s účastníky přestřelky. Pročítáme protokoly a vyslýcháme svědky, abychom celý případ zrekonstruovali. Když se chystáme německým důstojníkům přeložit výpovědi našich vojáků, jsme překvapeni: německý major rozuměl všemu, co říkali, a dává jim dokonce lámanou češtinou otázky. A ještě něco vzbuzuje náš údiv – protokoly obou stran se shodují až na nepatrné výjimky, ač v podobných případech jsou diametrálně se rozcházející výpovědi skoro pravidlem.
Smutná událost se podle svědeckých výpovědí udála takto: dne 18. října byla německá stráž u trigonometru vystřídána. Místo vojáků sem přišla smíšená skupina, složená z členů organizace SS a z výpomocných celníků, najatých v okolních obsazených vesnicích. V noci na 19. října přešla dvoučlenná hlídka této stráže demarkační čáru a došla lesem až k stanovišti našeho družstva SOS v myslivně Jankovec, které ji tam zajalo. Když se německá hlídka ráno nevracela, vytušili Němci její osud a proto 19. října ráno zajali na oplátku naši dvoučlennou pochůzkovou hlídku, když odcházela od trigonometru 435. Jednoho jejího člena Němci propustili, aby přivolal šstržm. Zásmětu k jednání o výměně zajatců. Ten se brzy dostavil v doprovodu desátníka, který ho přivolal.
Němci s naším zajatým četařem, šstržm. Zásměta i náš desátník se shromáždili v kruhu a za jednání došlo ke sporu o průběh demarkační čáry a k vzájemnému vyhrožování. V rozčilené debatě výpomocný německý celník poněkud ustoupil za šstržm. Zásmětu a nervózně trochu zvedl svou pušku, kterou doposud držel u nohy. Náš „zajatý“ odzbrojený četař si to vykládal jako přípravu k útoku a proto přiskočil k celníkovi a pušku mu vyrazil z ruky. Poté se celá skupina rozestoupila a velitel německé hlídky ze vzdálenosti asi pěti kroků vystřelil nejdříve na našeho četaře, který se vrhl k zemi a pak na šstržm. Zásmětu. Oba chybil. Teprve teď se chopil náš četař německé pušky, která ležela poblíž, a vystřelil na německého velitele hlídky, který stříleje začal ustupovat. Byla to jediná rána, která z naší strany padla. Také ona nezasáhla cíl. Šstržm. Zásměta sám pln rozvahy držel svou pušku jen připravenou ke střelbě, ale nepoužil ji. Naopak. Jsa si vědom své odpovědnosti a zbytečnosti přestřelky, kterou se spor nedal vyřešit, nařídil členům hlídky SOS ustoupit do blízkého úvozu. Střílející Němec ustupoval také a brzy zmizel. Hledal však náhodou kryt v témže úvoze jako naše hlídka a tak si protivníci náhle opět stáli tváří v tvář. Ani tentokrát náš statečný štábní strážmistr nevystřelil a čekal, až Němec zastaví palbu, která z naší strany už nebyla opětována. V tom okamžiku však zasáhla zlá náhoda. Němec při spatření tří československých vojáků, připravených ke střelbě, znovu zalícil, vystřelil a trefil.
Na žádost německého velitelství se sešla 21. října smíšená komise – dva čsl. důstojníci, z Němců pak dva majoři a jeden kapitán, rada válečného soudu. Obě strany přinesly protokoly sepsané s účastníky přestřelky. Pročítáme protokoly a vyslýcháme svědky, abychom celý případ zrekonstruovali. Když se chystáme německým důstojníkům přeložit výpovědi našich vojáků, jsme překvapeni: německý major rozuměl všemu, co říkali, a dává jim dokonce lámanou češtinou otázky. A ještě něco vzbuzuje náš údiv – protokoly obou stran se shodují až na nepatrné výjimky, ač v podobných případech jsou diametrálně se rozcházející výpovědi skoro pravidlem.
Smutná událost se podle svědeckých výpovědí udála takto: dne 18. října byla německá stráž u trigonometru vystřídána. Místo vojáků sem přišla smíšená skupina, složená z členů organizace SS a z výpomocných celníků, najatých v okolních obsazených vesnicích. V noci na 19. října přešla dvoučlenná hlídka této stráže demarkační čáru a došla lesem až k stanovišti našeho družstva SOS v myslivně Jankovec, které ji tam zajalo. Když se německá hlídka ráno nevracela, vytušili Němci její osud a proto 19. října ráno zajali na oplátku naši dvoučlennou pochůzkovou hlídku, když odcházela od trigonometru 435. Jednoho jejího člena Němci propustili, aby přivolal šstržm. Zásmětu k jednání o výměně zajatců. Ten se brzy dostavil v doprovodu desátníka, který ho přivolal.
Němci s naším zajatým četařem, šstržm. Zásměta i náš desátník se shromáždili v kruhu a za jednání došlo ke sporu o průběh demarkační čáry a k vzájemnému vyhrožování. V rozčilené debatě výpomocný německý celník poněkud ustoupil za šstržm. Zásmětu a nervózně trochu zvedl svou pušku, kterou doposud držel u nohy. Náš „zajatý“ odzbrojený četař si to vykládal jako přípravu k útoku a proto přiskočil k celníkovi a pušku mu vyrazil z ruky. Poté se celá skupina rozestoupila a velitel německé hlídky ze vzdálenosti asi pěti kroků vystřelil nejdříve na našeho četaře, který se vrhl k zemi a pak na šstržm. Zásmětu. Oba chybil. Teprve teď se chopil náš četař německé pušky, která ležela poblíž, a vystřelil na německého velitele hlídky, který stříleje začal ustupovat. Byla to jediná rána, která z naší strany padla. Také ona nezasáhla cíl. Šstržm. Zásměta sám pln rozvahy držel svou pušku jen připravenou ke střelbě, ale nepoužil ji. Naopak. Jsa si vědom své odpovědnosti a zbytečnosti přestřelky, kterou se spor nedal vyřešit, nařídil členům hlídky SOS ustoupit do blízkého úvozu. Střílející Němec ustupoval také a brzy zmizel. Hledal však náhodou kryt v témže úvoze jako naše hlídka a tak si protivníci náhle opět stáli tváří v tvář. Ani tentokrát náš statečný štábní strážmistr nevystřelil a čekal, až Němec zastaví palbu, která z naší strany už nebyla opětována. V tom okamžiku však zasáhla zlá náhoda. Němec při spatření tří československých vojáků, připravených ke střelbě, znovu zalícil, vystřelil a trefil.
Dne 18. října 2009 proběhlo na bývalé demarkační čáře u Vranovské Vsi neokázalé odhalení kříže připomínající památku štstržm. Vladimíra Zásměty. Akce byla realizována členy KVH Hraničářský pluk 19 ve spolupráci s KVH Orlice Znojmo. (foto V. Pažourek)
Zasažen do boku, skácel se šstržm. Zásměta k zemi. Přiskočil desátník, který byl poblíž, aby zraněnému přispěl na pomoc, která však byla marná. Polní kukátko, které bylo soukromým, vždy s láskou
opatrovaným majetkem šstržm. Zásměty, a které i tentokrát mu viselo po boku, stalo se mu osudným. Bylo německou střelou roztříštěno a jeho střepiny se zaryly raněnému hluboko do těla, takže rychle
vykrvácel a skonal na místě, kde byl zasažen. Osud vojáka. Čest jeho památce. – Německý major po skončení vyšetřování vyslovil svou upřímnou soustrast i politování nad rozmíškou, která měla tak
nešťastný konec, a se zájmem se vyptával na rodinné poměry padlého.
Pro nás však není případ šstržm. Zásměty ukončen. Je jen jedním z našich padlých hrdinů. Také náš stát má k těmto hrdinům povinnosti. V našich listech byla zmínka jen o několika málo vojínech, kteří v září a říjnu položili své životy na oltář vlasti. Vypadá to skoro tak, jako bychom se za jejich oběti styděli. Tu je třeba důkladné nápravy. Je nutno udělit in memoriam válečné kříže všem padlým, zachytit v kronikách jejich činy, postarat se důstojné uložení jejich ostatků a pečovat o jejich pozůstalé. Je to to nejmenší, co pro ně můžeme učinit. To chce připomenout tento článek.
Pro nás však není případ šstržm. Zásměty ukončen. Je jen jedním z našich padlých hrdinů. Také náš stát má k těmto hrdinům povinnosti. V našich listech byla zmínka jen o několika málo vojínech, kteří v září a říjnu položili své životy na oltář vlasti. Vypadá to skoro tak, jako bychom se za jejich oběti styděli. Tu je třeba důkladné nápravy. Je nutno udělit in memoriam válečné kříže všem padlým, zachytit v kronikách jejich činy, postarat se důstojné uložení jejich ostatků a pečovat o jejich pozůstalé. Je to to nejmenší, co pro ně můžeme učinit. To chce připomenout tento článek.
Josef Bílý
(archiv Fr. Šmákala)