Z uvedeného je patrno, že finanční stráž československá je prvním strážcem hranic Čs. republiky a že její příslušníci musí býti stále ve střehu a připraveni hájiti tyto hranice proti každému, ať již s hlediska finančního nebo politického. Je to sbor vedoucí stále svůj drobný boj se škůdci státních zájmů a možno s ním počítati při branném zajištění našeho státu.
(K. Koukal, „Armáda a národ“, 1938)

„Samostatný výkon služby je podmíněn přesnou znalostí běhu státní hranice, vnitřní celní hranice a vůbec všech zmíněných operačních bodů. Dokud orgán nepotvrdí v hraničním protokolu, že je s nimi obeznámen, dotud koná službu pod vedením orgána bodů znalého. Předpis ukládá, aby pochůzky byly konány velmi zvolna. Cesta, kterou normální chodec ujde za hodinu, má hlídce trvati 1,5 až 2 hodiny.
Přitom má býti střídána zastavování s nasloucháním a číháním a ukrýváním se mimo cestu. Mají-li býti pozorovány stopy v půdě a ve sněhu, pak zejména ty, jež směřují k hranici či od ní. Pochůzky mají se díti spíše podél hranic než kolmo k nim. K hranicím má býti postupováno zvolna, od nich rychle. V roklinatém terénu má býti dávána přednost číhané před pochůzkou, poněvadž podloudníci se mohou snáze ukrýti před blížící se hlídkou a nechají tuto vedle sebe přejíti, aby se pak za jejími zády s jistotou ubírali dále.
Předpis dále nabádá k největší opatrnosti, aby se orgánové vyvarovali přelstění se strany podloudníků. Nemají konati službu mechanicky, nýbrž obezřetně a pozorně, aby zůstalo co možná nejvíce v tajnosti, kam se ubírají a co zamýšlejí.